Kounov - Nohejbal

hlavicka

Nohejbal

Rok 2016

[přidáno 20.3.2017]

Hanykop Kounov druzíačtvrtí



Rok 2015

[přidáno 17.1.2016]

Hanykop Kounov třetíajedenáctí

Turnaj v roce 2015 byl plný překvapení. Poprvé v historii turnaje se na nejvyšším stupínku neobjevil Ondřej Novotný. Taktizoval a zaslouženě vypadl hned v 1. kole pavouka. Podle jeho slov: "Špatná taktika." Poprvé v historii turnaje nedostal cenu pro nejmladšího hráče Vladimír Štencl. Podle jeho slov: "Už mi není patnáct." V soutěži o cenu pro nejvíc negativního hráče turnaje jasně kraloval Mates Novotný. Poté, co ale v poledne ztropil u stánku scénu kvůli chybějícímu křenu ke klobáse, podle jeho slov: "K...a to tady nemáte křen dop....e???", rozhodl se ještě navečer vystrašený Miloš Stodůlka cenu raději neudělit...




Bačetín prvníadruzí

Letos jsme v Bačetíně nic nepodcenili a na turnaj vyslali hned dva silné mančafty - Sk Kounov (Schtencl, Kubiczek, Francz) a Kounov B (Schtencl, Nowotny, Rychtažik). Turnaje se účastnilo celkem 6 trojic. Bačetínští vkládali obrovské naděje do domácího týmu (Vlačiha, Novotný, někdo nevím kdo), ti ale padli po třech setech v tuhém semifinálovém boji s kounovským béčkem. Finále tak bylo zcela v kounovské režii, kde si béčko relativně s přehledem poradilo s SK 2:0 na sety.
Finále shlédli i kdysi velice nohejbalově zapálený bačetínský mládežník tygr se svou tygřicí. Kde jsou ty časy jeho vymazlených nahrávek na smeč ve tvaru chvaletického komína, kdy jsme před dopadem míče vždy měli dostatek času na menší občerstvení, ti rychlejší z nás čáry lajnovačkou obnovili, Láca Zavoral stihl i vajgla dokouřit... Doba se ale zrychlila, vápno na ceně stouplo, Lácu v kříži bere, pro vajgla se nesehne, není čas čekat až míč ze stratosféry spadne, a tak necháváme tygra radši v klidu doma na malé tygříky zadělávat..




Rok 2014

[přidáno 26.12.2014]

Hanykop Kounov první



Rok 2013

[přidáno 26.12.2014]

Hanykop Kounov první

Dalším týpkem, kterýho omrzelo obsazovat chvosty výsledkových listin Hanykopů, byl Vlasta Štencl. Ten si do Kounova přivezl pro sichr hned dva registrované hráče z Pekla u Vamberka. Na Vlastovu obhajobu nutno dodat, že na sobě v poslední době výrazně zapracoval, nohejbal ho začal fakt bavit a byl pekelníkům rovnocenným spoluhráčem. Finálový duel Princezen a Kouba týmu byl zatím jedním z nejkvalitnějších zápasů, který byl v Kounově k vidění.
Z Vlasty se od té doby stal hlavní tahoun kounovského nohejbalu a svou chvíli slávy na nejvyšším stupínku si užije příští rok. Určitým zklamáním zůstávají výsledky domácích Šedivin, jejichž výkony podstatně sráží nervozita z důležitých zápasů ve vyřazovací fázi turnaje.




Bílý Újezd druzíaprvní

Do Újezda letos nepřicestoval ani jeden soupeř na naší úrovni a tak bylo hned od začátku jasné, že nejspíš vyhraje Bačetín (Vlačiha, Novotný, Petr), nebo Kounov (Kubíček, Štencl, Kropáč). Vzájemný zápas skončil remízou, Bačetín ale zaváhal v jednom setu s Čoginovými dětmi a turnaj tedy vyhrála od ucha k uchu šklebící se kubíčkova banda.
Herně se Kounovu vskutku dařilo, celkový dojem ale kazila jedna jejich šílená fanynka s výrazně omezenou fanouškovskou zásobou slov a sice: Jóó, Takhle se to hraje a Nevadí, kterou furt mlela dokola a občas se zdálo, že někomu při smeči selže noha a balón fanynce poletí mezi voči, ale až na Jirku Jirouda se překvapivě všichni udrželi. Místní bijec Jirka Jiroud svým vzteklým nákopem zřejmě hodlal míč poslat na oběžnou dráhu, ten však dopadl jen nedaleko vesnice a turnaj tak naštěstí nebyl výrazně časově pozdržen...



Havlovice druzí

Je to zvláštní, ale v Havlovicích se daří, jen když tam jedeme a věříme, že uspějeme, zároveň ale víme, že neuspějeme, protože na to nemáme. Asi tam v tomhle rozpoložení budem jezdit častěji. Nejvíce si jako již tradičně věřil Vlasta Štencl. Už před začátkem směle prohlašoval: „Hoši dneska cejtim formu.“ David obut do svých špatně větraných kecek zas pravil, že taky něco cejtí, ale že s formou toho nemá moc co společnýho...
Ráno v den turnaje se nám rozpadl tým, omluvenky typu: Víš, když já musím jet pro babičku a zas ji vodvíst, nebo: Hele jedu na závody s hasičema, strašně moc mě potřebujou, zdály se nám býti silně podezřelými, ale nechali jsme ty dvě netáhla napospas jejich babičkám a línejm hasičům a vyrazili do Havlovic s tím, že si stopro nalosujem jinou skupinu než kounovská juniorka a budem si hráče půjčovat. Los samozřejmě katastrofa – hned druhý zápas derby. Nebýt nezištné výpomoci nestárnoucího domácího Jirky Pitaše, jehož nohejbalové umění přilákalo do ochozů snad půlku Havlovic, kdoví jestli bysme vůbec postoupili ze skupiny.
A pak začalo cedit ostopéro. Promoklí na kost, s Vláďou Štenclem na pravým křídle, jsme ve čtvrtfinále vyřídili obávané Hajnice ve 3 setech, v semifinále ještě obávanější Horáky dokonce ve 2 setech. Ve finále jsme nedokázali proměnit ani jeden ze dvou mečbólů a když jsme si chystali poslední balón na smeč, tak spadl do kaluže v hřišti a neodrazil se a tím jsme nechtíc rozpoutali bujaré křepčení našich soků, ale nevadilo nám to, možná jen nepatrně, měli jsme radost, že soupeř má radost a tu radost mu přáli.
P.S. Z Havlovic ještě nedorazila fotka naší sestavy s Vláďou, zatím musíte vzít zavděk drobnou fotomontáží…




Rok 2012

[přidáno 26.12.2014]

Hanykop Kounov prvníadruzí

Pepču Kárníkovýho a Matesa Novotnýho už omrzelo obsazovat nižší stupínky pod lepšími týmy, obzvláště pak pod Ondřejem Novotným, a tak si přivezli na Hanykop registrovaného hráče, domnívajíc se, že jim prvenství na turnaji vykope právě on. Černčický Ondřej Poláček se snažil seč mu síly stačily, předváděl mnohdy opravdu parádní nohejbalové údery, ale v semifinále mu přec jen došel dech a tak se ti dva při vyhlašování opět museli koukat na lepší hráče odspodu.
Za zmínku ještě stojí fakt, že finálový zápas sledovalo více jak 100 diváků! Za tu dobu co hrajeme nohejbal jsme vymetli spousty turnajů v okolí a ještě nikdy se nám nestalo hrát před tak početnou diváckou kulisou. Až doma v Kounově.




Venca cup Bílá Třemešná třetíaosmí

Týden po havlovickém propadáku jsme se vydali spravit si náladu na turnaj dvojic do Bílé Třemešné.
Ještě na čtvrtečním tréninku nebylo jasné, jak dvojky složíme. Z hráčů rezervní sestavy vypadl tygr, je toho na něj poslední dobou moc. Je z něj čerstvej strejda a už asi rok dělá papíry na traktor a pan Brandejs mu je pořád nechce dát, zřejmě je si vědom toho, co by hrozilo účastníkům provozu, kdyby potkali tygra v traktoru. A tak ho někdy poškádlíme otázkou: „Tygře už máš papíry?" Načež se tygr vždycky ušklíbne, zavrtí hlavou a odpoví: „Ne. Ten Brandejs je pěknej šmejd."
Dali jsme tedy dohromady jen 2 mančafty - Guma tým (Houser, M. Novotný) a Kounov (Kubíček, O. Novotný). Na los jsme si tentokráte rozhodně stěžovat nemohli. Bez obtíží se nám povedlo dostat až do semifinále, kde nás ale zařízla sehraná dvojka otce se synem z Čáslavi. V boji o 3. místo s domácími jsme celkem jednoznačně projeli první set a bylo jasné, že musíme na naší hře něco změnit, jenom jsme nevěděli co, a tak jsme nic nezměnili a ono to zabralo. Druhý set jsme získali v poměru 10:7 a ve třetím dovolili nervově zhroucenému soupeři pouhopouhé 2 body a odčinili čtvrtfinálové vyřazení Guma týmu.



Havlovice čtvrtíadevátíadvanáctí

Ačkoliv by se mohlo zdát, že s přibývajícím počtem odtrénovaných hodin budou naše turnajové výsledky lepší a lepší, na memoriálu Honzy Kleistnera v Havlovicích je tomu přesně naopak. Jediné štěstí, které se nás v Havlovicích drží, je narazit na vítěze turnaje už v ranných fázích vyřazovacích bojů.
Výraznějšího úspěchu dosáhla pouze nově se rodící trojka David Vlačiha, Standa Smola, Bob Pokorný, ikdyž ani oni neměli na růžích ustláno. Standovi nesedla páteční domácí zabíjačka, po prvním zápase se to v něm jaksepatří vzbouřilo, a tak se ho Bob jal kurýrovat ohnivou vodou s tím, že tohle je určitě nejlepší odmašťovat zevnitř. Když ale viděl, že Standa při pohledu na láhev poctivé martínkovické hruškovice bledne čím dál víc, upustil od původního záměru a nasadil brufen 400.
Standa vstal z mrtvých a mančaft dovedl až do bojů o medailové pozice. Zvláštní cenu pro největšího nekopa turnaje navíc obdržel Bob, z čehož měl opravdu nefalšovanou radost. Hrdě si odnášejíc omšelý děravý fotbalový balón pak ještě zkoušel opít místního vodníka (pocém zelenáči napijem se na tvoje zdraví). Se čtvrtým místem byl spokojen i David, neboť podle jeho slov se s nekopem a brufenem stejně lepší výsledek uhrát nedal. Standa odvolal rande a všichni tři se pak vrhli do víru bujarých oslav, přičemž se v Havlovicích soukali do auta jako čtvrtí, v Kounově už ale samozřejmě vylézali jako mistří...




Havlovice první

Tuhá zima se podepsala na Standově oktávce utrženým čímsi kdesi na přední nápravě, volba tedy padla na zánovní vůz jeho rodičů. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby v něm ovšem Smolovi asi týden před tím nepřevrhli bandasku s mlékem. Nic proti vůni čerstvého mléka, jako mladý jinoch jsem byl odkojen teplým mlékem přímo od vemínka naší stračeny, co ale dokáže udělat odér zkaženého mléka s jinak příjemným klima nového vozu, to se jen tak nevidí. Teda necítí. Málo co dokáže v autě přebít výrazné aróma mé nohejbalové obuvi, zkažené mléko to dokázalo s velkou rezervou…
Na Valentýnský turnaj do Havlovic zavítalo 8 trojic z různých koutů východních Čech. Po zhlédnutí prvních zápasů se zdálo, že největší zdejší překážkou budou Pacholci. Ti s námi také ve skupině dokázali uhrát lepší remízu. Dokázal to i domácí matador Standa Čáp se svým hastrmanským týmem čítajícím 2 a půl chlapa (2 veteráni a jeden desetiletý klučina). Tou dobou bylo naše sebevědomí na nule. Obdivuhodně jsme se ale zmátořili, zvládli čtvrtfinále i tuhou semifinálovou bitvu s Pacholky. Finále již mělo být jasnou záležitostí, opak byl ale pravdou. Domácí Vodníci kladli nečekaný odpor a naše lehkovážnost vyústila ke ztrátě prvního setu. Následující dva jsme ale ovládli a vyhráli tak první halový turnaj vůbec. Pak již nezbývalo nic než posbírat ceny, nadechnout se a opatrně vysvléci nohejbalovou obuv, vydechnout, rozdat autogramy, nadechnout se a naskákat do smraďocha, nevydechovat a rychle se vydat vstříc domovu...




Nohejbal 2006-2011